Jaký vipet je?
Vipet, neboli malý anglický chrt, je pes středního vzrůstu, dosahující výšky 45-51 cm a hmotnosti 10-15 kg. Je inteligentní, milý, elegantní, aktivní, učenlivý a maximálně přizpůsobivý. V dnešní době je vipet primárně společenským psem, se kterým lze podnikat mimo coursing a dostihy i mnoho jiných aktivit, jako agility, canicross, dogdancing, flyball či turistiku a kromě toho je i oblíbeným výstavním psem. Vipet je velice milý a trpělivý pes, bezproblémový ve vztahu k dětem. Díky jeho inteligenci a učenlivosti si sám rychle osvojí veškeré žádané návyky jak doma, tak na procházce. Vipet je chován primárně v interiéru, jeho tělesná schránka, která obsahuje minimální podkožní vrstvu tuku, ho předurčuje k chovu v domě či bytě, není náročný na prostor a ocení své „místo“. V chladném a nepříznivém počasí je vhodné ho chránit „chrtím oblečkem“. Na jednu stranu v sobě vipet ukrývá ohromnou sílu, kdy na kratší vzdálenosti dokáže běžet až 60 km za hodinu, na druhé straně je jeho duše velice křehká a citlivá. Určitě by bylo velice nešťastné ho cvičit klasickým necitlivým způsobem. Vipet potřebuje pozitivní metodu výcviku, která je popsána například v knize Trénink je rozhovor, ve kterém má i Váš pes co říct, jejíž autor je RNDr. František Šusta a dále také v publikaci Pozitivní metody výchovy psa,  od Pat. B. Millerové. Pokud jste začínající chovatelé, prosím prostudujte si tyto knihy, ještě před pořízením Vašeho psího miláčka. Knihy Vám pomůžou lépe porozumět zvířecí duši a komunikace s Vaším vipetem bude o to jednodušší a efektivnější. Výsledkem bude jak spokojený pes, tak spokojený pán. Vipet nikdy neposlechne, protože by musel, ale jen z čisté touhy udělat svému pánovi radost, proto je dobré si hned od začátku vytvořit pozitivně vedený vztah a maximálně se vipetovi věnovat, protože až ho přejde psí puberta, bude to věrný a přizpůsobivý pes.
Kde se vzal?
Plemeno vipet vzniklo ve Velké Británii, údajně až koncem devatenáctého století. Dodnes není jeho historie zcela jasná. První teorie uvádí záměrné spojení greyhoundů, neboli velkých anglických chrtů s určitými teriérskými plemeny, kdy výsledkem měl být jakýsi „menší greyhound.“ Jedním z nejčastěji uváděných předků vipeta je staroanglický černo-tříslově zbarvený teriér. V jiných pramenech je popsán jako předek italský chrtík, který měl být údajně křížen s již zmíněnými teriérskými plemeny, konkrétně například s foxteriérem. Oficiálně uznaným a registrovaným plemenem se stal vipet poprvé ve Velké Británii roku 1891 a postupně se rozšířil i do ostatních zemí.
V čem je vipet chrt v pravém slova smyslu?
Uvědomme si, že vipet byl vyšlechtěn pro lov a orientuje se primárně zrakem, nikoli čichem. A proto je dobré ho vodit na vodítku ve městě a kdekoliv tam, kde jezdí auta. Pokud vipet nečekaně zaregistruje pohyb kočky, letícího sáčku atd. vydá se ho s nadšením následovat a střet vipeta s autem či jinou náhodnou překážkou bývá fatální. Pro svůj silný lovecký pud nemusí být vipet vždy odvolatelný a nemůžeme mu to ani míti za zlé. Lov je jeho přirozenost, proto je dobré mu tuto potřebu naplnit alespoň určitou bezpečnou formou simulace lovu, jako jsou coursing, dostihy, případně jen pravidelné házení frisbee na loukách v okolí Vašeho obydlí. Vipet je primárně sprinter, postačí mu na louce běhat za frisbeem 30 minut a můžete jít domů. Vipet to bude milovat a za odměnu se Vám doma svalí na gauč a bude jen a jen odpočívat.
Standard plemene 

Zdroj: Federation Cinologique Internationale

F.C.I. – Standard č.162b/24.6.1987/D
Celkový vzhled: je vyváženou kombinacím mohutného osvalení a síly s elegancí a půvabnými liniemi. Je stavěn pro rychlost a práci. V jeho vzhledu by nemělo být nic přehnaného.
Charakteristika: je ideálním společníkem člověka. Je výborně přizpůsobivý jak v domácím, tak ve sportovním prostředí.
Povaha: něžný, laskavý, vyrovnaný.
Hlava a lebka: dlouhá a úzká, v mozkovně plochá, směrem k čenichové partii se mozkovna zužuje, stop je malý. Mezi očima je hlava širší, než v čenichové partii. Ta má silné, čistě modelované čelisti, černý čenich ( u modrých jedinců je povolen namodralý čenich, u červenohnědých červenohnědý čenich, u bílých či strakatých je přípustný dvoubarevný, tzv. „motýlí čenich“).
Oči: jsou oválné, jasné, velmi čilého výrazu.
Uši: jsou dozadu složené, malé, jemné.
Zuby: čelisti jsou silné, skus je dokonalý, pravidelný a úplný, nůžkový, což znamená, že horní řezáky těsně překrývají řezáky spodní, přičemž zuby jsou kolmo zasazeny do čelistí.
Krk: je dlouhý, svalnatý, elegantně klenutý.
Hrudní končetiny: lopatky jsou šikmé, svými vrcholy směřují nahoru a dozadu, což je zřetelné, jsou osvalené. Hrudní končetiny jsou rovné, svislé, při pohledu zepředu nikoli široké, se silným a pružným záprstím, lokty se správně přijímají k tělu.
Trup: hrudník je velmi hluboký a poskytuje dosti místa pro srdce. Je hluboký a čistě modelovaný. Hřbet je široký, pevný, mírně dlouhý. Přechází do vyklenutých beder, jež nejsou ale vyhrbena. Bedra jsou osvalená, působí dojmem síly. Žebra jsou správně klenutá. Hřbet je náležitě osvalený.
Pánevní končetiny: silná a široká stehna, správně zaúhlená kolenní, hlezna dosti nízko u podkladu umístěná, silné bérce, pes v postoji zabírá hodně místa.
Tlapy: proporcionální, prsty jsou od sebe dobře oddělené, klenuté, nášlapné polštářky silné a pevné.
Ocas: není dlouze osrstěn, vybíhá do špičky, v pohybu je slabě prohnut a nesen výše, nikoli však nad linií hřbetu.
Osrstění: jemné, krátké, husté a přiléhavé.
Zbarvení: je povolena jakákoliv barva i všechny kombinace barev.
Velikost: Kohoutková výška u psů 47-51 cm a u fen 44-47 cm.
Vady: jakékoli odchylky od shora uvedených požadavků je třeba považovat za chyby, jejich závažnost je nutno posoudit přesně podle stupně jejich vyjádření.
Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.

Zdroj: Federation Cinologique Internationale